Syndikovat obsah

Highmaul Heroic: Tectus

BS News n30

Na světě nemám rád jenom dvě věci (teda, popravdě, nemám jich rád mnohem víc, ale nebudu zde rozepisovat takové malichernosti jako jsou pavouci, jaderné války, sebevraždy, duchové nebo světlo a rozepíšu rovnou ty dvě hlavní). Za prvé, nemám rád Vánoce. Nechápu to každoroční všeobecné nadšení z blížícího se Štědrého dne. Tu radost z předávání dárků. Když si chci něco koupit, jdu a koupím si to (třeba, když si chci jednou za 18 měsíců koupit třeba Tatranku, zase tolik peněz na rozhazování nemám). A když chci koupit něco někomu cizímu....ne, znám jenom dva lidi a oba dva jsou z televizního animáku. Tím chci říct, že prostě nemusím čekat, až bude venku -50 stupňů a za každým rohem bude číhat lední medvěd připravený mě na místě roztrhat. Když sem se doma naposledy zeptal, co k Vánocům dostanu za dárky, bylo mi řečeno: "jsi adoptovaný, jestli něco chceš, musíš najít své pravé rodiče". Pak mě s počítačem zavřeli do sklepa a od té doby vídám denní světlo a oblohu jenom na street view. Zrovna jsem chtěl dostat pod stromek tuhle krásnou novou stavebnici.

Význam vánočních svátků mi taky asi uniká. Údajně se jedná o oslavu narození Ježíše. Ok, byl to kolega shaman a já ho respektuji (bohužel pro něj, tenkrát byl ten zvláštní server, kterému se říká Reálný život a já se do něj pořád nemůžu nalogovat, ještě v pre-alpha testování a reinkarnace měla cooldown 3 dny). Pokud mě ale mé nedokončené základní vzdělání nemate, Ježíš se narodil ve chlévě (přeskočíme rovnou k tomu narození, o jeho bezkontaktním početí se mi tu moc psát nechce). Kromě Ježíšových narozenin tedy také slavíme katastrofálně špatný stav izraelského zdravotnictví. Chápu, že byl rok 0, ale přece muselo existovat něco, jako porodnice. Proč ho tam nezavezli? Proč mu nějakým finančním způsobem nepomohli ti tři králové, kteří za ním, údajně, přijeli. Mohli mu poskytnout finanční prostředky a speciální výcvik, který by z Ježíše udělal vůdce lidského odporu proti Židům. A když už sme zase u Židů, ke stavebnici se dají dokoupit i speciální doplňky, třeba vlastní malá komůrka. Plynová, pravděpodobně. Osobně mám raději Velikonoce. Krásné svátky oslavující krásnou smrt chudáka Ježíše. V galaxii existují jen dva důvody, proč mám rád Vánoce - tenhle Nor a muž, který oběsil soba Rudolfa.

Druhá věc, kterou z hloubi duše (podotýkám, že moje duše je něco jako nejtemnější místo pekla, akorát má hezčí tapety) nenávidím, jsou živé skály. A úplnou náhodou se jedna živá skála nachází i v Highmaulu na Náměstí internetových hrdinů . Jmenuje se Tectus a trpí velmi utkvělou představou, že nejlepší zábavou na čtvrteční večer je drtit partu nesvéprávných retardů kusem kamene. Což v překladu znamená (pokud by si to někdo z guildovních čtenářů nechtěl připustit) bojovat proti našemu raidu. Má k tomu speciálně úzpůsobený životní styl. Jednak používá levnou pracovní sílu (rozuměj addy) protože je to teď asi prostě cool a musí to dělat každej, jinak nemá yolo. Větší sranda je ovšem se samotným bossem, protože po jeho zničení teprve začíná ta pravá legrajda. Tectus se vám v tu chvíli rozdělí na dva Tectuse a jedete, vlastně odznova. Takže když na vás v první, sólo, fázi, házel jeden kámen a jednu mlhu (to sou jako ability, který používá, ale to znáte), znamená to, že ve druhé, duet fázi, na vás bude házet dva kameny a dvě mlhy (to sou pořád ty ability). Nu, a když je oba zabijete, tak se - chvilka pro překvapení - rozčtvrtí. Představte si ten pocit, kdy stojíte na Náměstí internetových hrdinů a kolem vás běhá 8 malých Tectusáčků. A to znamená, že na vás najednou padá čtyři (v horším případě osm, ale to by se vám asi stávat nemělo) kameny, mlhy už je tu tolik, jako ve filmu Mlha a začíná to už působit dost chaoticky. Jako moje studium.

Opět bych vám tedy doporučil, vzít si do raidu inteligentní lidi a ne kozy, bosse zabít, vybrat z jeho kamenných útrob epicy, které asi předtím snědl, jinak nechápu, jak se do něj dostali a pokračujte....někam dál. Dál sem nebyl, takže to tam neznám a nemůžu tedy objektivně popsat, kam se vlastně jde, nebo jak to tam vypadá.

 

Highmaul Heroic: Brackenspore

BS News n30

Víte, která věc je v lidském, nebo spíše v ogřím, životě důležitější, než potraviny?? Ano, samozřejmě, jsou to drogy. Drogy jsou totiž důležité pro život naprosto všech organismů. Potřebujete je každodenně na zlepšení nálady, navození pocitu spokojenosti, nebo na chvíle, kdy si chcete jenom tak sednout a vidět draky a jednorožce. Například já teď píšu pod vlivem půl gramu moučkového cukru, prášku do pečení, trochy kokainu a dvou lžiček kapek na kašel. Tahle naprosto dokonalá kombinace mě totiž dostává do tak fantastického stavu totálního nadšení, ve kterém bych klidně zvládnul napsat i román o sedmi pokračováních. Jmenoval by se pravděpodobně Harry Potter a děj by byl zasazen do školy pro čaroděje. Určitě by to bylo originální a výdělečné. Nějaký pseudočlánek o highmaulském dealerovi drog, s hlavou ve tvaru autobusem přejetého pomeranče a fialovou bradkou, který si stejně lidi přečtou jenom omylem, z donucení nebo ve stejném drogovém opojení, v jakém se nacházím i já, tedy nebude absolutně žádný problém.

Brackenspore má ve svém rejstříku snad všechny drogy, na které si zvládnete vzpomenout. Od houbiček, přes řasy, THC, má dokonce i takové speciality, jako drcený roh nosorožce, úlomek z meteoritu a podobné speciality. Pokud jste ovšem odpůrci prodeje tvrdých drog mládeži, příslušníci speciální protidrogové jednotky nebo se vám prostě jenom chce, můžete Brackensporovi jeho zákeřné obchody zarazit. Buď ho můžete anonymně udat a doufat, že se tím někdo začne v nejbližší době zabývat, nebo vzít spravedlnost do vlastních rukou a udělat přítrž drogovým obchodům v centrum Highmaulu. Drogy tam s největší pravděpodobností přivážejí na lodích, protože Brackenspore postává v místní zátoce a všechny transporty si osobně kontroluje.

Je tedy třeba na to jít takticky. Rozhodně musíte upoutat Brackensporovu pozornost. K tomu velmi doporučuji vzít si do raidu tu věc, které se říká tank, a není to ta, na kterou začne myslet každá laik. Dále potřebujete nějaká dé pé eska, která by very very slowly dostávaly dolů číselnou hodnotu životů všech nepřátel. Kromě Brackenspora musíte totiž průběžně zabíjet i červenou židovskou houbu, masožravé sniper kytky a adda, který je vlastně taková levná pracovní síla a pomáhá bossovi tahat zásilky drog přes pláž. Proti Brackensporovi ovšem nebudete stát sami. Na vaši stranu se postaví ti největší hrdinové Impéria draenorských květin, které již nebaví nadále přihlížet drogovým obchodům. Na pomoc vám přichází hrdinná Zelená květina a také jeden z největších generálů květinové armády, Modrá květina. Tou naprosto úplně neskutečně totálně nejlepší věcí ovšem nejsou kytky, addi nebo bossové, ale plamenomet. Vždy, když ho držím v ruce, cítím se parádně. Ten plamenomet. V zátoce se totiž hrozně rychle množí řasy a je tedy logické, že musíte určit dva nejzodpovědnější a nejhezčí dobrodruhy, aby počet řas s asistencí výše zmíněného plamenometu trochu zredukovali. Hodně to připomíná ta kovovou tu sranda akci z konce šedesátých let.

Nu, to je celé. Stačí jenom nehrát jako stálý zákazník bohnické psychiatrické léčebny a je to stejně jednoduché, jako parkovat auto na místě pro invalidy. P.S. Bossovi se občas udělá špatně a zvrací, tak s tím, prosím, počítejte.

 

Highmaul Heroic: The Butcher

BS News n30

Moje tvůrčí krize z minulého týdne je pravděpodobně pryč. S děláním věcí do školy sem na tom sice pořád stejně, jako USA s bojem proti obezitě, nebo jako Mexiko s bojem proti drogovým kartelům (technicky vzato jde o stejnou věc - v USA i v Mexiku je to všude a může vás to celkem rychle zabít), ale to mě teď aktuálně pálí asi stejně, jako problémy ve zdravotnictví v Kyrgyzstánu. Vůbec. Karibská krize už je údajně taky pryč (nebo se to alespoň říká, už asi 50 let). A co se týče mojí krize středního věku, ta tu je pořád. Po dopsání tohohle odstavce vlastně zjišťuju, že tu je i ta krize tvůrčí. Píšu to totiž už víc jak tejden a zatim sem se nedostal ani k tomu, abych sem začal postovat nějaký šílený šílenosti z nejtemnějších hlubin internetu. Tak si aspoň klikněte na tohle a chvilku čekejte, než zvládnu napsat další dvě věty. Takhle nějak to btw vypadá, když se u nás progressuje.

Jako na fotce to vypadalo i první raidovací večer, kdy se nám tak excelentně podařilo zabít, přiznejme si to, extrémně těžkého, složitého, na IQ náročného Kargatha. Byl to sice boj. Těžší, než koupit v nedělní slevě v Penny kilo mouky a nebýt přitom ušlapán davem krvelačných důchodců. Následovala fotografie úspěšných válečníků a přesun z kolosea (je to sice spíš dost trapná kruhová stavba, ale co už) směrem do kuchyně. Pokud totiž chcete porazit celé impérium Ogrů, musíte je odříznout od zásobování. Původní plán byl v Highmaulu zavést blokádu a nechat je vyhladovět, něco jako ta sranda u Leningradu, pak nám ovšem došlo, že lidi sice můžete nechat hladovět, mrznout a umírat, u imaginárních bossů z pixelů, nul a jedniček to jde ovšem o poznání hůř. Plán A, blokáda, tedy padl. Plán B by zase vyžadoval moc dlouhé přípravy. Jako nejlepší možnost se tedy jevilo využití Plánu C, který spočíval v použití našich nejmocnějších a nejúčinnějších spellů, díky kterým by se nám nějakým, záhadným a magickým, způsobem podařilo udolat druhého bosse, místního řezníka. Pokud to chcete oficiálním názvem, tak Butchera. Jestli je to zvláštní křestní jméno nebo funkce se nám bohužel nepodařilo zjistit. Sem na sebe pyšnej, už se mi podařilo napsat tolik blbostí spojených dohromady spojkama a interpunkcí, že to možná dá nakonec dohromady i článek. Takže dál.

Butcherova kuchyně je velmi prostorné, ovšem poměrně nehygienické místo. Nemá tam žádný prostor pro určený pro skladování potravin, teče mu tam, podlaha taky není zrovna za nejčistší a chová tam dvě prasata. I v kuchyni koncentračního tábora je větší pořádek. A nejsou tam prasata. Butcher navíc moc inteligence nepobral, o čemž jednak svědčí jeho vzhled (na všech fotkách se tváří, jako kdyby uměl abecedu po písmeno A a nepomáhá mu ani fakt, že mu Blizzard udělal z pixelů bradavky), jednak výčet abilit, které je schopen udělat. Umí mlátit do tanka, občas nějak záhadně do obou, ale do toho bych se moc nevrtal. Sice jsem největší expert na tankování v celém severním Turkmenistánu, ale nechci se tu zbytečně zveličovat. Stačí, když po mě pak někde pojmenujou ulici, školu, letiště a psychiatrickou léčebnu. Umí dát Cleave a způsobit tak našim melee kamarádům krvavý škrábanec. A umí skočit do raidu a způsobit krvavý škrábanec všem. V Dungeon Journalu jsou pak ještě nějaké další ikonky, ale na ty se mi nechce koukat, natož zjiš´tovat, co to vlastně je. Nakonec bych mohl třeba zjistit, že toho Butcher umí víc, musel bych celý tenhle článek vzít, přepsat a v nové podobě vychválit jeho intelekt. Nechce se mi.

Pravděpodobně vám asi dojde, že předposlední odstavec bude obsahovat informace o tom, jak jsme to zabili (ošklivě zabili, haluzně zabili, ale na to se historie neptá), jak jsme to lootnuli a jak jsme šli dál. Ano, bude to tak. Bude tady napsané, jak jsme to zabili, lootnuli a šli dál. Což jsem teď v podstatě napsal, žádné velké překvapení se nekoná, zásoby potravin jsou plně v naší moci, jdeme spát.

A stejně tak vás i napadne, že poslední odstavec bude klasická hitparáda, kde se nachází pouze ty nejlepší a největší pecky aktuální pop music. Dneska posíláme srdcečné pozdravy do Belgie (nebo Holandska? Německa? na Mars? Nevím, neepoznám ten dialekt).

Highmaul Heroic: Kargath Bladefist

BS News n30

Posledních 14 měsíců bylo opravdu úmorných. Dokola to byla jenom Siege of Orgrimmar, Siege of Orgrimmar, Siege of Orgrimmar, Siege of Orgrimmar, když jste chtěli změnu, mohli jste jít Siege of Orgrimmar nebo Siege of Orgrimmar a pokud jste byli opravdoví labužníci, šli jste Siege of Orgrimmar. Z toho jde celkem jasně vydedukovat, že se v poslední době hodně chodila Siege of Orgrimmar. Ze začátku to byla paráda. Nový raid, noví bossové, nové možnosti jak wipovat. Nádhera. Nakonec to ale dopadlo úplně stejně, jako když ve svém volném čase chodíte do zoo, skáčete do výběhu lva a snažíte se to přežít. Dlouhodobě tuhle činnost dělat prostě nemůžete, stejně jako nemůžete delší dobu pořád a pořád dokola chodit Siege of Orgrimmar. Hlavně kvůli tomu jsme se všichni těšili na příchod Warlords of Draenor (jak hodně moc jsme se těšili, i jak to nakonec reálně vypadalo se můžete dočíst, když kliknete na modrý písmenka). Nakonec to ovšem dopadlo tak, že nuda v Siege of Orgrimmar se proměnila v nudu v Garrisoně. Akorát sem se musel víc snažit, abych nabral gear. Což mě nebavilo.

Nic mě vlastně nebavilo. Můj život (pokud se tomu tak dá ještě říkat) je bez raidování stejně prázdný šachový kroužek na střední škole. Cítil jsem se na dně. Nebyla tu pro mě žádná možnost, jak si vyléčit všechny ty komplexy způsobené špatným životním stylem, špatným ovzduším, špatným dětstvím. To mi ukázalo jednu věc - pokud na někoho bezdůvodně alespoň 174x týdně nezařvu, začnu se cítit nesvůj. Zkoušel jsem najít nějaké aktivity, kterými bych mohl vyplnit ten volný čas, kdy se neraidovalo. Zkusil sem chodit ven (nikdy už takovou chybu neudělám, je tam zima, sníh, led a spousta lidí). Zkusil sem hrát na imaginární violoncello. Koukal jsem na romantické komedie. Nebo na videa s podivnou tematikou. Naštěstí trvalo asi jenom tisíc let, než přišlo na řadu otevírání raidů. A to se dá přežít. Tisíc let neni taková doba. Průměrně za takovou dobu zvládnu napsat jeden článek (zbytek za mě píše profesionálně vyškolená vačice).

3.12. tak můj život dostal zase úplně nový smysl, nový náboj, v ten den jsem si dokonce koupil i novou propisovací tužku, prostě paráda, samé nové věci. Dokonce je tu i plno nových obtížností, které je možné raidovat, takže je nezbytně nutné, hlavně kvůli ukojení mých bestiálních choutek, raidovat víc. Škoda že neprošlo to rozšíření raid timu na 21 hodin denně. Tak příště. Protože naše IQ je pravděpodobně asi na stejné úrovni, jako IQ účastníků soutěže v Extrémním žehlení (existuje to!!), začali jsme zlehka normálem. Tam je to ale všechno stejně jednoduchý, jako balit židovský holky na vtipy o Koncentračních táborech (osobně nevyzkoušeno, ale mám to v plánu). Proto ani nemá cenu o raidování normalu něco psát. Bylo by to jenom "jo byl tam boss a bylo to easy jo lootnuli sme to GG". A to by ty tři čtenáře unudilo k smrti. Proto normal už vůbec nebudu řešit a skočim rovnou na první HC kill, na pana Kargatha.

Pan Kargath je pravděpodobně první boss v historii WarCraftu, který je invalidní. Sice si to způsobil svojí vlastní blbostí (chtěl bejt cool a mít swag, proto si uřezal vlastní ruku), ale to jeho invaliditu nijak nepopírá. Že je na tom špatně i s inteligencí a nedokáže celou dobu fightu vymyslet nějakou abilitu, která by byla schopná někomu něco udělat, to už je druhá věc. Hlavně, že nemá ruku. Obtížnostně se dá shrnout asi takhle. Přísahám na svoje studium, že se za celou dobu vážně nic nestane. Sem tam začne někde hořet lebka. Občas někoho trefí bomba od opilých chuligánů sedících na ochozu na sedačkách. A občas Kargath někoho chytí a hodí ho na ty ochozy zabít ty chuligány. Což je vlastně docela správná věc, udržování veřejného pořádku je důležité. Nadruhou stranu, Kargath řídí jeden z nejbrutálnější gangů, který kdy ve společnosti orků působil (všichni si tam řežou ruce, dělaj ze sebe invalidy a pak díky ZTP průkazce jezdí v autobuse za půlku). Jestli vám můžu poradit, zabijte ho. My to udělali a je nám fajn.

A protože je zase jedna ráno, kecám, dokonce po jedný, protože du ráno do práce a protože mě nebaví vymejšlet konce, dám sem už jenom tradiční video pecku a pudu spát. Asi.

Pravidelná nudná rubrika hodnotící dungeony - Skyreach

BS News n30

Už 32 hodin v kuse sedím na židli a koukám se, jak mám na papíře napsanej jenom nadpis článku. A nic víc. Asi prožívám svou další osobní tvůrčí krizi. Nebo Karibskou krizi. Nebo krizi středního věku. Což je v sedmnácti asi docela problém. Jsem ve stejné krizi jako pasažéři Titanicu (když už sme, zase, u Titanicu, určitě doporučuju podívat se na tohle velmi umělecké provedení soundtracku k filmu, je to něco jedinečného). Jediný malý rozdíl, který je mezi mnou a těmi nebohými pasažéry je, že já pravděpodobně neumrznu v ledových vodách Atlantiku. Mám v pokoji asi 20 stupňů a žádnou vodu. Ale může na mě spadnout meteor. Nebo zákazník McDonaldu. Kdo ví.

Moje tvůrčí krize mě ovšem zastihla v tom nejméně vhodném okamžiku. V okamžiku, kdy se konečně dostal na řadu můj nejblíbenější, nejmilovanější a ještě další slova začínající na nej, která mě teď nenapadnou, dungeon. Skyreach. Nikde to nemám radši. Ani ve škole. Kdyby byl Skyreach holka, chodil bych s ní. Ale je to dungeon, takže by to bylo asi trochu divné. Něco jako když hrajete profesionálně Goat Simulator. A píšete si o tom statusy na facebooku, třeba: "Krásné odpoledne strávené s mojí kozičkou". Skyreach mě provázel prakticky celé expení. Žádná jiná instance totiž nebyla zrovna poblíž, takže sem se tam vracel poměrně často. Pobíháním po Skyreachi jsem asi strávil víc času, než hraním na klavír, jízdou na slonovi, jízdou na klavíru, studiem, koukáním na filmy o lesbičkách z Chorvatska, vedením diskuze s živou holkou, vedením diskuze s holkou z Lega, stavěním Lega, společenským tancem, nakupováním kancelářského nábytku, plaváním, posilováním. Dělal sem někdy vlastně něco jinýho, než že sem běhal po Skyreachi? Proč sem nikdy nejezdil na slonovi? Zase spousta otázek, na které zná odpovědi asi jenom Korejský Ježíš a moje podvědomí, ale tam se nikomu nechce koukat.

Pravděpodobně se mi teď tvůrčí krize ještě prohlubuje, protože už tu musim řešit svoje podvědomí, slony a holky, abych nějakým způsobem natáhnul počet znaků na použitelnou úroveň. Takže si tady teď jenom stručně shrneme, co nás vlastně v instanci všechno bude chtít sníst a půjdeme spát (jednak píšu zase v jednu ráno pod vlivem moučkovýho cukru, jednak to stejně nikdo nebude číst, takže i kdybych od teď až do konce psal jenom slovo "Olomouc", nikdo by to nezjistil). Olomouc, Olomouc, Olomouc, ne, to byl fór. Lepší už je jenom Víte jaky je nejoblíbenější židovsky jméno? Žádný. Židi mají čísla. Ale zpátky k tématu. Do Skyreache vás přinese krásná modrá sova, nikdo neví proč. Pro neznalce, kteří nevědí ani to, kde se dungeon nachází, nebo jakou barvu má pomeranč, tu mám alespoň menší vysvětlení. Jde totiž o výškovou budovu v Spires of Arak. Jako další otázka se ovšem hned nabízí, proč si tam sakra nepostavili výtahy.

První věcí, která vám bude chtít uklovat hlavu (trash nepočítám, i když klove taky) je Ranjit. Taková fajn slípka, která svoje schopnosti okopírovala od toho neskutečně hloupýho filmu o klukovi a větru (příhodně nazvané Poslední vládce větru, pokud sem urazil nějaké milovníky originálu, tak se.....proč mě to vlastně zajímá, nečtou to ani lidi, kterejm za to platim, tak proč by to četl někdo, kdo ještě k tomu sleduje příběh Posledního vládce větru). Nic moc výzva, kdy nemáte skupinu složenou z mrtvol, zajíců a zpěváků country music. Další na seznamu je Araknath. To jenom dokazuje, že i vymyšlená ptačí rasa z vymyšleného fantasy světa (jo, Azeroth neexistuje, stejně jako Ježíšek a Lochnesska) má modernější technologie, než lidská rasa v roce 2014. Robot sám o sobě ale taky nic nedělá, občas se akorát někde zablýskne, něco se rozsvítí, někdo umře a než se vrátíte ze záchoda, je dávno hotovo. Za robotí místností vyběhněte schody a dejte se rovně (nezapomeňte teda zastavit, nebo spadnete dolů do hlubin nicoty a budete za hloupé). Tam pravděpodovně narazíte na třetího bosse, na Rukhrana. Toho rád nemám, protože jsem doteď nezjistil, co se na něm vlastně dělá. Občas něco zabiju, ono to vybuchne a zabije to mě. Občas mě něco zabije jen tak. A občas prostě jenom stojim za sloupem a čekám, až to moje inteligentní grupa zabije. Pak proběhnete vítr, schody, jednu místnost, zabijete lasta a jdete zase slackova do Garrisony. Víc se mi to rozepisovat nechce, chci jít spát a všichni stejně skončili se čtením na začátku u slova "Už".

Pokud někdo přeskočil až nakonec, může se kouknout na jednu hitovku z chladného Finska. A ještě něco. Pokud jste v někde v poslední době zahlédli biblické znamení, třeba siluetu Ježíše, znamená to, že by jste měli začít navštěvovat kostel. Nebo psychiatra.

Pravidelná nudná rubrika hodnotící dungeony - Shadowmoon Burial Grounds

BS News n30Můj život mě naučil mnohým věcem. Nikdy nevěřte chodící rybě. Skok pod vlak vám nezakryje vrásky. Holocaust údajně nebyl tak legrační, jak se na první pohled zdá z rasistických vtipů. Taky mě naučil, že bych se nikdy neměl sázet s jednou ze svých osobností o to, že neudělám v článku ani jeden překlep. Toho nejsem schopen asi stejně, jako není višeň schopna řídit Boeing 747 (vypadalo by to totiž docela zvláštně a upřímně, cestující by z toho asi taky radost neměli. "Dobrý den, vítejte na palubě našeho Boeingu. Dnes bude za vaše životy zodpovídat muž, který má místo hlavy višeň. Pohodlně se usaďte, přejeme příjemný let", slyšet tuhle větu od letušky před startem, asi si nějak upletu popravčí smyčku z toaletního papíru). Takže budu zase další rok bez zpívajícího soba. Můj život začíná pomalu ale velmi jistě ztrácet smysl. Pořád je bez zpívajících sobů, bez sociálního života, bez peněz (chtěl bych taky pozdravit kamaráda Ignáce do Burundi) a bez tohohle. Jediná věc, která mi ještě zbyla, jsou ti tři návštěvníci, kteří jednou za 8 měsíců omylem kliknou na náš web místo pornostránky pro náročné, zvrhlé a úchylné. Když nad tím tak přemejšlim, jednu společnou věc to vlastně má. Náš progress taky občas připomíná tvrdý anální gangbang (chtěl bych taky pozdravit kamaráda Siegecraftera a možná Malkoroka).

Proč tady ale vlastně řeším tyhle zvláštní sexuální praktiky? Možností je několik. Buď se mi to líbí, nebo to pořádám, nebo tam účinkuju, nebo to má něco společného s hodnoceným dungeonem. Správně je možnost číslo čtyři (ty předchozí tři si nechám do článku na jiné webovky, naposledy jsem psal pro www.milovnicispolecenskychakcibezobleceni.websnadno.cz). Náš dnešní dungeon je totiž Shadowmoon Burial Grounds, který jsem navštívil už dvakrát a můžu tak podat naprosto objektivní svědectví o zvěrstvech, která se v něm dějí. Věci se v něm dějí prazvláštní, záhadné, doslova magické, něco jako v Kroužku četby poezie. Nacházíme se v pradávné prastaré hrobce pradávných prastarých bytostí, do které ovšem celkem vážně prosakuje podzemní voda (Chtěl sem najít i instruktážní obrázek, ale nikde žádnej neni, protože pro lidi asi neni ochrana pohřebních objektů dost zajímavá. Hlavně, že si každej vyfotí svojí "Gerisnu").

Prvním těžším protivníkem na vaší dobrodružné, hrobky vykrádající výpravě, je Sadana Bloodfury. Je to hezká orkyně, se světle hnědou pletí a pevným poprsím, která má ráda fialovou barvu, večerní procházky a používání temné magie v dungeonech pro hráče úrovně 100. Pokud se chcete pokoušet získat její srdce, můžete to zkusit takhle. Nebo nožem. Slečna je taky mírně nekrofilní (přivolávání těl mrtvých orků [nebo duší, nevim a je mi to jedno] a jejich následná konzumace za účelem zvýšení počtu vlastních životů, to děvče je nekrofilní kanibal, to mě bere), což je jedna z věcí, které by normálního nápadníka mohly lehce vyděsit. Zvrhlejší nápadníci jistě ocení. Má taky ráda nože, čas od času jedny spirituální zabodne do země. A jsou tu samozřejmě i ty večerní procházky při měsíčku (to jednoduše usuzuji podle té ability, kdy celou platformu zahalí temná temnota, a vy se musíte schovat do kolečka označeného měsíčkem). Tyhle procházky zase asi neocení nápadníci, nakaženi vlkodlačí kletbou (jo, proměnit se na druhym rande v krvelačnýho psa, tomu řikám kvalitní balící technika). Možná ji ale místo nějakých větších námluv rovnou zabte a pokračujte dál.

Druhý bod v našem výčtu tragédií je Nhallish - Démon s přilbou (Proč má přilbu, proč proč proč proč proč? Bojí se snad, aby ho něco nepraštilo do hlavy, je to démon, pane bože). Ten má taky choutky z těch nekrofilnějších, nechává vás totiž ve speciální astrální sféře zabíjet vaši possesnutou (nikdo neví, co to slovo znamená, ale je to odvozené od slova Possessed a tam zase význam neznám já) duši. Vždycky sem chtěl v astrální sféře zabíjet vlastní duši, musí to být neskutečně cool. Asi něco jako řídit nosorožce. Tohohle bosse zkuste taky spíš zabít, než balit. Klátit nekrofilní orkyni, ok, klátit nekrofilního ducha, egh, to asi ne. Stejný postup zkuste praktikovat i u bosse s pořadovým číslem tři - Bonemawa (klasika Blizzardu, když nevíme coby, dáme tam tu zubatou penispřipomínající věc, protože není nic lehčího, než zkopírovat Magmawa a změnit mu barvu). Hranice mojí fantazie moc omezené nejsou, ale sex s takovouhle věcí si představit prostě nedovedu. Nebo dovedu, ale je to celkem creepy představa. Něco jako kdybych chodil pravidelně ven, nebo tak.

Řekněme tedy, že jste splnili všechny důležité body pro to, abyste mohli konfrontovat posledního bosse - samotného Ner'zhula. U něj v obýváku to vypadá celkem cool (ale zase nemůžu najít žádnou fotku pro ilustraci, tak vám sem dám aspoň jednu písničku, Východní Evropa rulezz). I u Ner'zhula doporučuju zvolit postup - Nebalit ale zabít - protože si nejsem úplně jistý, jak se orkové ve své společnosti koukají na homosexuální páry. Nejspíš stejně, jako naše společnost na "tohle" (nejde to pojmenovat jinak, nejde). Za předpokladu, že jde raid pět bytostí ženského pohlaví (za možnost potkat takovou grupu bych dal možná i něco málo ze svojí sbírky orgánů, mám jich hodně, dvě ledviny, srdce, játra, však to znáte), se jim všem velice omlouvám, ale i jim bych doporučil si s Ner'zhulem nic nezačínat, mezirasové páry to budou mít stejně těžké, jako ty homosexuální. Anebo si to s nim rozdejte, natočte to a video mi pošlete na mail Bozikuzzicek@seznam.cz.

Dnes se s vámi rozloučím zase vtipem. "Když jsem byl souzen za šíření dětské pornografie a soudce se mě ptal "Jak vám zní 5-6 let?" a já odpověděl "sexy", tak jsem si moc nepomohl".